Bystřec

Bystricz (1371), Bistricz (1385), Bystrzecz (1437), okolo Bystreze (1464), na Bystrci (1481), Bystrzecz (1554), Bystrzec (1554, 1559, 1559).

Obr. plužina zaniklé Bystřece

Bystřec je nejznámější ZSO v našem regionu na které se provádí již od r. 1975  nejrozsáhlejší archeologický průzkum.

O bystřeci máme mnoho archivních zpráv ze XIV., XV., a XVI. století. Podle některých z nich se dá tušit, kterým směrem k osadě vedla cesta z Jedovnic. Vlastivědná literatura klade osadu z neznámých důvodů mylně poblíž Rudického propadání jedovnického potoka  (Podomky).

Pomístní jméno neexistuje, lidová tradice o vsi mlčí. Při hledání této ZSO bylo pro nás směrodatné, že v půhonech ze XVI století se dočítáme, že lidé z Jedovnic honili dobytek na Bystřec podél budkovanských rybníků, tedy opačným směrem než je Rudické propadání. V daném směru mohla osada ležet v údolí potoka podomky, nebo Rakovce, nebo kolem potůčku v Lípovém žlíbku. V letech 1957 – 1958 se E. Černému podařilo zjistit v náhorních terénech po levé straně potoka Rakovce rozsáhlou plužinu, jejíž lánové parcely z velké části mírně koncentricky mířily k údolí potoka. Lokalizace ZO byla dále upřesněna nálezem starého zapomenutého pojmenování údolí Rakovce v popisu katastrálních hranic Josefínského katastru, podle kterého se údolí Rakovce „Weithe“(v řeči lidu doposud „Daleké“, Na dalekých“), nebo „ Hluboký revír“, nebo „Bystřice“!. Od této chvíle už nebylo pochyby, že Bystřec ležela v údolí potoka Rakovce a v místech, která by odpovídala průběhu parcel zaniklé plužiny. Zaniklá osada byla oběvena E Černým r. 1959, když při přecházení louky kolem Rakovce spatřil v krtčí hromádce střepy středověké keramiky. Terénním průzkumem byly zjištěny v těchto místech stopy po 11 usedlostech na pravé straně potoka a stejný počet na levé straně. V témže roce objevil druhou polovinu zaniklé Bystřecké plužiny po pravé straně rakoveckého údolí. USO Bystřec ležela tedy v údolí Rakovce 4 km jv. od Jedovnic, v jejich územním katastru, těsně u hranic s katastrem senetářovským. Zaniklá plužina je stejným dílem rozdělena do obou katastrů.  

Obr. Zaniklá Bystřec

Zaniklá Bystřec leží v ú. k. Jedovnic, 4 km JV. od  městečka, ve výši 450 - 455 m.n.m..  Bystřec byla tedy objevena v údolí potka Rakovce r. 1959 a její  nález i s plužinou byl publikován v roce 1963 a 1964. Bystřec patřila k jedovnickému jádru starého holštejnského panství.  Byla pravděpodobně založena Bohušem nebo Hartmanem z Ceblovic kolem poloviny 13. stol. Jako většina holštejnských vesnic. Prvně je uvedena pod českým jménem r. 1371, ale ve výčtu holštejnských osad z roku 1349 se velmi pravděpodobně skrývá pod německým názvem Mehrlinschlag. Ves byla odprodána již jako pustá společně s Jedovnicemi z rámce holštejnského panství r. 1464 Matěji Želetavskému. K vkladu do ZDB došlo až r. 1481. V držení rodu Želetavských zůstala do r. 1573 a r. 1575, kdy celé jedovnické panstvíčko bylo postupnou koupí přivtěleno k původní holštejnské državě obohacené o panství rájecké, v jehož svazku zůstalo po celá další staletí. Bystřec leží v širokém hlubokém údolí na vyvýšenině po obou stranách potoční nivy potoka Rakovce. Terén vsi a přilehlého okolí je zaujat loukou, která nepřetržitě sleduje tok potoka. Po obou stranách údolí se zvedají značně příkré zalesněné stráně, které přecházejí v mírně zvlněnou náhorní plošinu, rovněž krytou lesem. Louka byla ještě na počátku minulého stol. podstatně širší jak o tom svědčí indikační skica z. r. 1828 a hraniční příkop, probíhající v hloubce okrajové lesní zóny JZ. od osady. Jak svědší reliéfové stopy po reliéfové stopy po staveních, vesnice byla dvouřadá s potoční osou probíhající od severozápadu k jihovýchodu. Její délka byla 430 m, vzdálenost řad domů na jejím JV. konci byla 102 m, na SZ. konci 30 m. Napříč SV. řadou vsi probíhají dvě močálovité vklesliny, které se směrem k lesu rozšiřují v opravdový močál. Větší  močálovité místo  je mezi relikty č. 1 a 2. Po cestě, která jistě vedla podél  potoka nezůstalo dnes ani stopy. Menší stopa po cestě z pozdější doby je místy patrná ve vzdálenosti 50 - 100 m za SV. řadou reliktů. Stopy po staveních se jeví v podobě kupovitých nebo hřbetovitých vyvýšenin bez centrální vklesliny. Na JV. konci vsi relikty č. X a XI jsou pro nepatrnou výšku sotva patrné a o existenci stavení svědčí hlavně nález velkého množství do červena vypálené vymazávky. Podobně je tomu v lese u stavení č. 2. V SV. řadě zjišťujeme povrchovým průzkumem 21 reliktů, v JZ. řadě 20 reliktů. Vyčlenit z tohoto množství počet usedlostí je v případě bližších seskupenin reliktů nebo v případech větší prostorové izolace jednoho reliktu celkem snadné. Při  rovnoměrné difúzní rozptýlenosti reliktů je určování usedlostí méně snadné, často problematické. Co nedokáže povrchový průzkum, to objasňuje dnes prováděný archeologický výzkum. S připuštěním určité chyby se dá počítat s 11 usedlostmi na každé straně osady. Zvláštní pozornost upoutává terénní situace za usedlostí č. III. Ve vzdálenosti 25 m od sebe probíhají až do okraje lesa dva zpočátku nízké , postupně se zvyšující sypané valy. Jejich konečná výška je takřka 1 m. Na protější straně odsazeně od usedlosti 3, probíhá podobný val, o něco nižší, ale při bázi širší. Končí při patě vzhůru stoupající stráně. Význam těchto reliktů je nejasný. Zřejmě mohly sloužit jako ohrady pro dobytek.  

Obr. Pohled na louku s levou řadou usedlostí ZSO Bystřec ve směru její dlouhé osy (vpravo potok) Obr. Rekonstrukce půdorysu usedlosti přímo na jejích pravých základech. 

Při provedení malé informační sondy v objektu 7 a VII nalézáme těsně pod drnem množství bez ladu a skladu nahuštěných částečně opálených kamenů, hroudy a drť do červena vypálené vymazávky a do hnědočerna vypálené mazanice, uhlíky, množství keramických střepů, z nichž se dalo rekonstruovat 7 různých nádob, jeden lichoběžníkový třmen a 31 cm dlouhý lovecký tesák, jemuž chyběla špice. Archeolog zařadil časově keramiku mezi konec 14. a počátek 15. století. Archeologický výzkum prováděný periodicky na lokalitě od roku 1975 V. Nekudou a L. Belcredim umožňuje konfrontaci povrchového historicko geografického výzkumu s výzkumem archeologickým a doplnění metody první metodou druhou. Archeologický výzkum plně potvrdil půdorysné zobrazení Bystřece historicko-geografickou metodou, upřesnil je a doplnil o důležité nálezy a závěry, které překračují rámec metody povrchového průzkumu. Zaniklá plužina zaniklé Bystřece se dochovala celá. Její S. polovina náleží  do územního katastru Senetářova, J. do ú.k. Jedovnic. Jde o záhumenicový typ plužiny se vzdáleným odstupem parcel od osady, doplněný  v severní polovině rozsáhlou přídatnou tratí. Plužina se rozkládá na mírně zvlněné , místy méně, řidčeji více svažité plošině. Jen na několika málo místech je půda kamenitá. V J. polovině zjišťujeme rozsáhlejší „kamenné pole“, které narušuje průběh parcel. V době existence osady zde mohla být pastvina nebo lesík. Záhumenicová SV. část zaniklé plužiny se skládá z 12 klínových parcel dlouhých 500 - 1150 m. Parcely jsou orientovány SV. směrem a jsou většinou podélně záhonově děleny, setkáváme se zde však s výjimkou kosého záhonového dělení. K této trati se napojuje menší záhonový úsek v oblasti Bílé skály. Celkem je plošná výměra trati 84 ha. Přídatná trať v S. polovině plužiny se skládá z  18 parcel, které jsou nasměrovány na S. Tím je vytvořen mezi touto tratí a záhumenicovou částí klín, otevřený směrem S. Napříč klínem probíhají dvě kratší parcely a menší záhonový úsek. Druhá parcela přídatné trati má na svém J. konci vzácně se vyskytující příčné záhonové dělení.  

Obr. Bystřecká keramika nalezená po provedeném archeologickém výzkumu

Zhruba uprostřed přídatné trati je starý opuštěný lom, odkud patrně část Bystřece těžila kámen. Okraje přídatné plužiny končí na okraji rakoveckého údolí přesně na katastrální hranici mezi ú.k. senetářovským a jedovnickým. Hranice je zde vyznačena příkopem. Délka parcel se pohybuje mezi 500-950 m. Plocha přídatné plužiny včetně klínové části je 103 ha. Mezi zmíněným příkopem a jižněji probíhající údolní cestou se rýsuje záhonový úsek v němž záhony jsou nevyklenuté, ploché, rozeznatelné pouze pomocí mezizáhonové rýhy. V tomto případě jde o projev druhotné kultivace půdy z doby po zániku osady a plužiny. J. polovina plužiny má rovněž charakter záhumenicový se vzdáleným odstupem od osady. Je reprezentována 13 záhumenicemi. Je nápadná značnou rozdílností šířky jednotlivých parcel. Příčina může spočívat ve vztazích majetkových, nebo i v rozdílné kvalitě půdy, jako je např. kamenitost. Parcely mají charakter zčásti klínovitý, zčásti pásovitý. Končí na hranici mezi bývalým panstvím lichtenštejnským a rájeckým. U jejich SZ. hranice končí 6 parcel zaniklé plužiny budkovanské. Na počátku plužiny ve svahu, nedaleko J. konce osady, je starý stěnový lom, odkud pravděpodobně byl brán materiál při budování osady.. Průměrná délka parcel jižní poloviny plužiny je 1300 - 1600 m a celková plocha činí 206 ha. Celková plocha obou polovin bystřecké plužiny měří 393 ha. Na jednu z předpokládaných

22 usedlostí připadá v průměru 18 ha. Přihlédneme-li k velkým lučním rozlohám rakoveckého údolí, patřila Bystřec k středověkým osadám poměrně dobře sociálně zabezpečeným. O době a příčině zániku Bystřece, podobně jako u zániku dalších 9 osad z celkového počtu 17 osad panství holštejnského, se můžeme vyslovit na základě pramenů archeologických a správně interpretovaných pramenů ze Zemských desek a Půhonných knih. Ohromné množství keramiky a zejména železných předmětů, do červena vypálené vymazávky, uhlíků a ohořelých trámců , světčí, že ves padla za oběť požáru. Katastrofa musela přijít naráz a překvapivě, protože obyvatelům nezbyl čas na odnošení jejich životních a pracovních potřeb. Taková situace může nastat jedině v průběhu válečných tažení a bojů. Mezi roky 1437, kdy se ves naposledy uvádí jako osedlá a r. 1664, kdy se poprvé uvádí jako pustá, k žádným válkám v krajině nedošlo. Musíme tedy obrátit pozornost na dobu husitských válek. Je jisté, že krajinou od Račic k Černé Hoře táhla r. 1423 katolická vojska, vedená biskupem Janem Železným. Rok na to táhla tudy stejným směrem vojska husitská. Je možné, že sem zabloudily husitské roje 1428 a r.1431, kdy jimi byl vyvrácen nedaleký hrad Blansek. Také tažení Albrechta Habsburského zde mohlo dokonat dílo zkázy. Je zcela oprávněná domněnka, že ještě před dobou válečné katatrofy bylo holštejnské panství Vokem V z Holštejna odstoupeno Henikovi z Valdštejna, a že - protože Zemské desky od roku 1420 do r. 1437 byly zavřeny - mnohem pozdější záznam této majetkové směny vystihoval situaci nikoli v době zápisu (r. 1437), ale v době před katastrofou. K zániku Bystřece proto došlo někdy mezi r. 1420 (1423) a r. 1431. Tento závěr lze podpořit půhonem z r. 1464, v němž jsou kolem pusté Bystřece uváděny luka a lesy. Ke vzniku lesů na terénu dřívější plužiny mohlo dojít za údobí 30 až 40 let, což odpovídá husitským válkám.