Polom

Polom (1542)

Ves je uváděna k roku 1542 při Novém Hradu jako pustá (PB XIX, 210). Ve vlastivědné literatuře je její lokalizace uváděna s. nebo v. od Olomučan, kde je lesní trat´ Polom (1, 17, 24, 25). O existenci ZSO Polomu věděli jen někteří lidé z Olomučan a odvolávali se většinou na vlastivědnou literaturu. Tradice o zaniklé vsi takřka neexistuje. Jen dohasínající paměť soudobé generace a pomístní jméno trati Polomsko, kde Polom stávala. Stopy po Polomu objevil E. Černý 2.5. 1980 při systematickém průzkumu lesů mezi Rudicí a Olomučany, v trati Polom. V lesních terénech kolem ZSO jsou stopy po takřka kompletní zaniklé plužině, která je v několika málo místech narušena stopami po pozdějším obdělávání a po dolování železné Rudy v minulých stoletích. Dodatečně sdělil Černému Karel Machač z Olomučan, že dosud žijící 92 letý Klement Maixner z Olomučan mu řekl, že o méstě nalezené osady se kdysi dávno vyprávělo, že tam stál hřbitov. .Ve vlastivědné literatuře je Polom umístována někam do lesní trati Polomsko.

      ZSO Polom leží i se svou plužinou v olomučanském  ve výšce 440 - 450 m n. m. 

Obr. Ojedinělé povrchové nálezy polomské keramiky, především z "oraniště", které
zde zbylo po těžební technice 

      ZSO Polom leží v lesní trati Polomsko po stranách pramene, který ve svažitém terénu rychle vytváří stále se prohlubující strž, směřovanou zpočátku k Z. V severní řadě zaniklé vsi je obloukovitě zařazeno 6 reliktů po usedlostech, z nichž je nejlépe vyznačen objekt č. 6, v němž se zřetelně rýsuje do tupého úhlu stavěný dům a hluboce položený dvorek, obestavěný ze dvou stran členitou hospodářskou stavbou. Jednodušší stavební dispozici má relikt č. 5. Zbývající relikty se jeví jako zaoblené nižší kupovité vyvýšeniny o průměru 8 m v půlkruhové prohlubni nebo jako sdružené pravoúhlé vyvýšeniny s plochým povrchem. J. stranu vsi tvoří relikty pěti těsně na sebe napojených usedlostí, v nichž u některých (zejména č. V a IV a částečně i III) jsou patrny výrazné stopy po všech stavebních částech usedlostí (po obytných hospodářských stavbách, sklepích, studnách, dvorcích, obvodových zdech usedlostí). V prostoru usedlosti II zjišťujeme bažinu, z níž nad hladinu vyčnívá stavební kamení. Mezi usedlostí II a I probíhá hrázovitý útvar, který odděluje zmíněnou mokřinu usedlosti č. II od rybníčkové nádrže pod usedlostí č. I. Patrně v usedlosti č. II byl mlýn. Směrem k rybníčku od JV. vede hluboký velmi široký úvoz, po jehož dně vedla k vesnici cesta a do rybníčku přitékal drobný potůček. V dalším průběhu směrem na S je cesta vyhlazena, objevuje se však mezi znovu mezi  usedlostí č. 3 a 4 v podobě hlubokého širokého zářezu, který ústí do dnešní lesní silnice Omučany - Klepačov. Obě řady usedlostí jsou dlouhé 165 m. Vzdálenost mezi oběma řadami kolísá mezi 30 a 70 m. Malou sondou v usedlosti č. 3 byly zjištěny pod hlinitě pískovou vrstvou v hloubce 15 - 25 cm opálené kameny, více úlomků středověké keramiky a 20 cm dlouhé kování oje. V nápadné vyvýšenině usedlosti č. III byly nalezeny drobné kameny, četné kusy cihel, tenké deskovité kusy vypáleného vápence a více střepů keramiky, které lze datovat od konce 13. do poč. 16. stol.

      V případě Polomi jde o běžnou, malou, dvouřadou lesní lánovou ves s přímým napojením na záhumenicovou plužinu. V době průzkumu E. Černého patřila ves, pokud jde o uchování půdorysného obrazu jednotlivých usedlostí, k povrchově nejnázorněji uchovaným ZSO v našem regionu, ovšem dnes se stopy stále více ztrácejí, díky „rozorávání“ reliktů koly těžkých těžebních strojů (zejména v oblasti usedlostí IV a V) do takové míry, že lze v korytech po kolech strojů mnohdy nalézt úlomky středověké keramiky.

Plužina Polomi je rozložena na mírně k S., Z. i V. klesající plošině, která svými okraji prudce padá do strží a údolí, vytvořených okolními vodotečemi.

      Výměra plužiny zaniklé Polomi je 85 ha. Na jednu z 11 usedlostí připadlo zhruba 8 ha.

      Ve svahu, spadajícím východně od okraje polomské plužimny k vodoteči, nalézáme 10 až 15 m hluboké pinky a kolem nich obrovské hromady vytěžených hornin. Jde o pozůstatky dávné těžby železné rudy. Podobné mohutné stopy po dolování nalézáme na východní straně od zmíněné vodoteče.

       Polom zanikla z dosud nezjištěných příčin koncem 15. nebo na začátku 16. stol.