Harbech

Lokalizace E. Černým:

Též Vorbach, Rohrbach, Raypach. O Osadě máme několik zpráv ze XIV., XV. A XVI. století.

V půhonu z r. 1481 (PB V, 284) pohání Jiřík ze Zhoře Matěje z Želetavy a z Jedovnic, „že mu Matěj drží kus rolí na Raypachu, kterážto role leží za stezkú, ježto jde od Vilémovic k Rudicím“. Dle tohoto pramenu určil E. Černý lokalizaci zaniklého Harbechu. Orientačním vodítkem mu byla dosud stojící budova starého dvora , zvaného dvůr na Harbechách, nebo prostě Harbechy. Rovněž okolní polní trat´ se nazývá Harbechy. V mírné proláklině, probíhající s.z. od dnešního dvora našel 1.10.1971 střepy středověké keramiky a hroudy do červena vypálené mazanice. Nálezů bylo ovšem nápadně málo.

Přesto Černý usoudil, že zde stála ZSO Harbech, což není již dle dnešních názorů jisté.

Lokalizace J. Plchem

Problémem lokalizace Harbechu se dále zabýval J. Plch, který vyvrací lokalizaci E. Černého a znovu prochází terén, aby věci uvedl na pravou míru. Proto vkládám jeho článek, který se týká jeho terénního průzkumu, jeho úvah a zjištění.

                  Zaniklá osada Harbech

V soupisu holštejnských osad z r. 1349 (resp. 1333 - viz výše) chybí - z toho se dosud usuzovalo, že ještě neexistoval, zmíněn je r. 1371 a 1437 (vždy Rorbach), r. 1464 Matěj ze Želetavy na Jedovnicích užívá „tři dvory na Vorbachu“, r. 1481 týž Matěj drží „kus pole na Raypachu“ - jelikož se již nemluví o dvorech, vznáší se nad existencí osady otazník. (Neznamená ale tato zmínka, že Matěj měl pole i v dnešních Repechách - dříve Rejpach??) Další zápis z r. 1573 již mluví o „vsi pusté Harbechu podle hranic vilémovských ležící“.

      Nebyla známa velikost ani přesná poloha vsi. Dr. Černý osadu situuje do blízkosti tří hlubokých závrtů na harbešské plošině, kde údajně našel keramické střepy a hrudky vypálené mazanice. Jelikož na plošině není vodní zdroj, domníval se, že obyvatelé vodu čerpali ze závrtů a název Rorbach překládá jako „rourový potok“ coby  znak tohoto čerpání. Existuje i druhý překlad jména Rorbach - „rákosový potok“ (německé Rohr znamená i rouru, i rákosí).

      Prohledal jsem pole ve velkém okruhu kolem všech tří závrtů, ale na mazanici jsem nenarazil a střepů jsem našel jen několik - osamoceně roztroušené kusy z celého období od 13. století dodnes. Začal jsem považovat existenci osady v prostoru závrtů za vyloučenou. Vlastně všechny středověké osady Holštejnů ležely v blízkosti vody (potoků). Zakládat osadu na suché plošině a získávat vodu ze závrtů mi připadá nelogické. Nadějný se mi zdál prostor polí kolem Převážky, kde na polích voda je a navíc se zde nachází i záhadná „svážná studna“ nejasného stáří. Na poli pod Konrádovým dvorem bylo střepů odpovídajícího stáří víc, výkop Telecomu zde snad protnul dvojici zásobních jam, ale toť vše. Uvažoval jsem i o Veselském žlebu - zde je potok a hranice katastrů Jedovnic a Vilémovic. Ale kde byly hranice r. 1573?

      Kýžený zlom nastal 18. září 1999 Vyrazil jsem pátrat po osadě na pole nad Veselským žlebem a jen cvičně jsem prošel soukromá pole v údolí u kynologické stanice (mezi nimi a cestou k lomu je louka). Našel jsem první střepy - několik desítek drobných úlomků, stáří asi od 14. do 17. věku. Nadějná stopa.

      Předpokládal jsem, že se vesnice táhla údolím kolem potoka dál na sever. Jen pro jistotu jsem vstoupil na pole družstevní a - překvapení: zhruba u pramene potůčku, obrostlého rákosím (teče obloukem pod loukou od západu), ležely první velké střepy, směrem dál k jihu byly zlomky středověké keramiky doslova na každém kroku, některé pěkně zdobené, kupodivu byla zastoupena i keramika 13. století. Poslední jsem našel zhruba 100 metrů od silnice na Blansko. Střepy ležely na poli podél lesa ohraničujícího harbešskou plošinu v pruhu šířky asi 80 metrů a délky asi 800 metrů (!). Šlo pravděpodobně o jednořadou ves stojící na břehu bývalého Tunklovského rybníka (založen kolem r. 1440). Pole se zřejmě nacházela na plošině nad vsí a po jejím zániku přešel název Harbech na ně. (Podobně jako u Tipečku na místo dolování). Došla mi i další souvislost - název Vorbach z r. 1464 nelze číst česky (to by bylo Worbach), ale německy („před potokem“). Již z názvu tedy plynulo, že šlo o ves u potoka s rákosím. A tento němý svědek je na svém místě podnes.

      Komplikaci znamená nalezená keramika 13. století - když tedy zápis z r. 1349 (1333) mluví o prodeji .... osad Gothfridslog, Merhlinslag, Ulraichslog, městečka Gedwitz, vsi Wylhlemslog ......, lze snadno identifikovat Kotvrdovice, Jedovnice a Vilémovice, ale jinak zbývají už jen dvě prodané vesnice a k nim tři vsi dle keramiky prokazatelně existující - Bystřec, Budkovany a Harbech. Jedna z nich tedy nebyla touto smlouvou prodána (Vok ji získal dříve či později). Tipnul bych, že neprodanou vsí byl právě Rorbach, neboť logicky by měl být vřazen mezi Jedovnice a Vilémovice.

      Archeolog dr. Doležel nalezené až tisíce střepů řadí zhruba do let 1250 - 1450, severní okraj vsi dle keramiky omezuje pramenem rákosového potůčku, nečetné drobné střepy nalezené severněji již považuje za směs od 13. do 17. st. navezenou zřejmě při hnojení polí. Paradoxně mne tedy k objevení osady přivedla falešná stopa. Délku osady lze odhadnout asi na 650 metrů, což by mohlo znamenat asi 14 usedlostí.

                                                                Josef Plch

V návaznosti na výzkum Josefa Plcha se v Přehledu výzkumů 41 (1999) vyjádřil archeolog Jiří Doležel z AÚ AV ČR Brno.

Polní trat´ pod Harbechem“. Zaniklá středověká ves Rohrbach. Povrchový průzkum.

Ves Rohrbach či Rorbach ke jako součást holštejnského panství uváděna v písemných pramenech poprvé roku 1371 při zápisu věna Voka II. z Holštejna manželce Skonce, ve výčtu jednotlivých vsí dominia byla tehdy zapsána po Kotvrdovicích a Jedovnicích a před Budkovany a Bystřecem (ZDB V, č. 386). Ve vsi ovšem patrně mohli sídlit i drobní zemané, když roku 1378 odkoupil od Unky z Majetína určité majetky v nedalekých Petrovicích, Vavřinci a zaniklém Podolí u Petrovic Vilém z Rohatce, byl podíl na těchto državách zajištěn i jistému Vítkovi z Rorbachu, a to zřejmě jako příbuznému Vilémovy ženy Elišky. Když pak Vilém roku 1392 svoje zboží ve výše jmenovaných vsích prodával, dal Vítek k tomuto prodeji

Na zemském kolokviu v Olomouci svůj souhlas (ZDO III, č. 413; VI č. 393). S určitou pravděpodobností je přitom tohoto Vítka z Rorbachu ztotožnit s Vítkem, píšícím se od roku 1390 též z Vojnic, za kterého se provdala vdova po Mikulovi z Petrovic Dorota a roku 1384 mu i přes odpor dalších petrovických vladyků zapsala 60 hřiven grošů na svých vdovských statcích v Petrovicích, Šošůvce a Vavřinci. (srov. ZDO II, č.510; IV č. 37 384 a 385); Vítek nato získané užitky rozprodal v letech 1407 a 1412-ZDO VII, č. 524; VIII, č. 83 a 114). Této identifikaci nasvědčuje i skutečnost, že v letech 1390 a 1407 Vítek z Vojnic držel některé nemovitosti rovněž v Lažánkách, s Rohrbachem těsně sousedícím (ZDB VII, č. 877; IX,

č. 112). Samotný Rohrbach ovšem i nadále příslušel v převážné míře k holštejnskému statku a roku 1437 intabuloval Vok V. z Holštejna Heníkovi z Valdštejna kromě jiného i tři lány s příslušenstvím in Rohrbach (ZDB XII, č. 301). Za následného rozpadu holštejnského dominia na více dílů se také zdejší majetky staly předmětem vleklých sporů, vedených mezi vlastníky jednotlivých částí (srov. např. Černý 1991, 35-68). Tak roku 1459 žaloval Vok V. z Holštejna na zemském soudě Heníka z Valdštejna , že neoprávněně vlastní kromě jiného dva dvory na Rohrbachu, o pět let později i Heníkova nástupce Matěje ze Želetavy o tři dvory na Vorbachu.(KP IV, 18, č. 111; 167, č. 853). Ves tedy byla v šedesátých letech 15 stol. patrně ještě alespon´ z části osazena, roku 1481 však již Jiřík ze Zhoře obvinil Matěje ze Želetavy, že mu protiprávně drží kus roli na Raypachu, kteráž role ležím za stezkú, ježto jde od Vilémovic k Rudicím …a kus roli, kteráž leží nad Tunklovským rybníkem. (KP V. 284-285, č. 101; 342, č. 437; 370, č. 596). Ani v dalších prodejních smlouvách již nebyl Rohrbach přímo jmenován, a až roku 1569 byl zmíněn při oné části jedovnického statku, kterou Bernard Drnovský z Drnovic koupil od Viléma Jedovnického ze Želetavy. Jak ve vlastní trhové listině, tak v intabulaci transakce z roku 1573 se přitom hovořilo o pusté vsi Harbechu, podly hranic vilímovských  ležící (Skutil 1979, 29-31, č. IV; ZDB XXX / XXVI/, č. 12).

Místopisné údaje písemných pramenů 15. a 16. věku i pomístní název „Harvechy“ či

„Na Harbechách“, užívaný pro krasovou náhorní plošinu se stejnojmenným vrchnostenským dvorem v jihovýchodním výběžku lažáneckého katastru při jedovnických hranicích, nasvědčovaly dlouho situování zaniklé vsi Rohrbach  právě do těchto míst (tak již Wolny 1846, 384 a Knies 1896, 120;dále např. Hosák 1933, 15; Nekuda 1961, 120 s další literaturou.) E. Černý se proto při svém soustavném výzkumu zaniklých středověkých vsí na Drahanské vrchovině zaměřil na okolí harbešského dvora. Nálezy rozptýlených zlomků středověké keramiky a vypálené hliněné mazanice při povrchovém průzkumu v říjnu roku 1971 jej pak přivedly k lokalizaci Rohrbachu do prostoru terénní deprese s několika krasovými závrty severně a severovýchodně vlastního dvora (Černý 1982, 314; 1992, 41- 42 , obr. 22). Samotný archeologický materiál, zachovaný ve sbírce E. Černého, však takovouto jednoznačnou interpretaci neumožn´uje – jedná se o zhruba 10 ks do černa až červena vypálených bloků hliněné mazanice s četnými otisky částí rostlin, několik drobných úlomků zvětralých vápenců a jediný keramický fragment (nezdobenou výdutˇ), zařaditelný snad do 14. století. Nevelká kolekce tak může vedle regulérního osídlení naznačovat i přítomnost výrobních objektů vzhledem k místním výchozům devonských vápenců např. středověkých vápenických pecí. Revizní povrchové sběry prováděné v letech 1997 a 1998 J. Plchem jak na celé harbešské náhorní plošině, tak v přilehlých částech jedovnicko - lažáneckého údolí (polní tratě „Lozce „ , „Převážka“, „Svážná studna“), pak rovněž nepřinesly nálezy takové hustoty a charakteru, které by at´ již potvrzovaly lokalizaci Rohrbachu E. Černým do výše uvedených míst, nebo do jiné polohy v okolí harbešského dvora. Závažný argument proti existenci zaniklé vsi na harbešské náhorní plošině přitom představuje i její krasový charakter bez jakýchkoliv vodních zdrojů, když srážkové vody jsou zde bezprostředně odváděny několika závrty do podzemí.

Nové podněty do problematiky lokalizace zaniklé vsi Rohrbach tak následně přinesla až soustavná povrchová prospekce  pravobřežní (západní strany Veselského žlebu v západní části jedovnického katastru, v červnu a poté v září, říjnu a listopadu roku 1999 realizovaná opět J. Plchem. Opakovanými povrchovými sběry byla přitom zkoumána zejména polní trat´ „Pod Harbechem“v jihozápadní části údolí mezi středovým potočním úžlabím a zalesněnými svahy harbeškého plato´. Na severu byla prověřená plocha o délce přibližně1,0 km a šířce  100 – 300 m ohraničena polní cestou z Jedovnic do Vilémovic přes Veselský žleb, na jihu pak státní silnicí z Jedovnic do Lažánek.Celkově tak bylo získáno přibližně 1500 zlomků středověké i novověké hrničiny, zejména v severní části zkoumané plochy se však takřka bez výjimky jednalo o artefakty 16. – 19. stol. v sekundární poloze. V jihozápadní polovině údolí se však podařilo vymezit areál s vysokou koncentrací fragmentů vypálené mazanice a keramiky

13.-15. století, indikujících soudobé osídlení. Na severu počínal tento areál poměrně intenzivní kumulací nálezů okolo prameniště lokálního bočního přítoku potoka Veselského žlebu,  poté v šířce 75 – 125 m probíhal po pravobřežní , místně členěné údolní terase až za její ohyb k jihozápadu, tedy v celkové délce 400 – 500 m. Samotná mírně svažitá terasa modelovaná v neogénních spodně tortonských písčitých slínech a krytá horizontem hnědozemí na sprašových hlínách a svahovinách, je přitom výhodně orientována k SVV, východu až jihovýchodu, pás se stopami středověkých sídelních aktivit v nadmořské výšce 459,5 – 475 m dnes sleduje vodní tok Veselského žlebu distanci 200 – 300 m.

Nejstarší skupinou nálezů na lokalitě reprezentuje poměrně silně zastoupená pozdně hradištní keramika s charakteristickým radélkovým dekorem a složitějšími značkami na dnech (hrnky , hrnce, zásobnice), zařaditelná ještě do prvé poloviny 13. století. Neméně hojná je však i hrničina širší typové skladby z následujícího období druhé poloviny 13. a prvé poloviny 14. věku, zčásto ještě s grafitem ve hmotě, více však již s písčitým či slídnatým ostřivem. Vedle obvyklých hrnků , hrnců, zásobnic a velmi četných plochých kotoučových poklic se vzhůru vytaženými okraji v jejím rámci vynikají bohatými radélkovanými vzory zdobené konvice s třmenovým uchem a naběračky s masivními držadly, dále se vyskytují i džbány, ko´nické poklice i s vnitřní vlnicovou výzdobou, mísy a násypné nádoby (tzv. nálevky), opět s vnitřním rytým dekorem. Je zajímavé, že slídnatá keramika počátku 14. století se v nápadném množství vyskytovala zvláště na severním konci sídlištní plochy, je proto možné, že zde tehdy došlo k druhotnému rozšíření osady.

Chronologicky pak středověkou nálezovou kolekci z trati „Pod Harbechem“ uzavírá hrnčířské zboží prvé poloviny 15. století, z druhově i technicky běžné náplně se vyděluje kupříkladu ojediněle doložená loštická keramika či zlomek poháru. Spektrum výzkumem získaných artefaktů  dopln´ují konečně fragmenty vypálené hliněné mazanice, některé železné předměty či z jemnější horniny soustružený kamenný přeslen, členěný třemi vývalky.

Kvalita, množství, koncentrace, druhové složení i vlastní situování nálezů vylučuje jejich druhotné přemístění z jiného sídelního okrsku (např. z blízkých Jedovnic) a jednoznačně svědčí o existenci zaniklé osady ve zkoumané trati. Časové zařazení osídlení i jeho plošný rozsah přitom evokují představu regulérní větší vsi , ve 13. století vysazené na západním okraji ploché údolní části Jedovnicko – račického prolomu. Zmožných zaniklých středověkých vsí v okolí Jedovnic přitom do úvahy připadá právě jedině Rohrbach, když další spolehlivě nelokalizovaná pustá osada Dvorce ležela s největší pravděpodobností v protilehlé, severovýchodní části jedovnického katastru Kotvrdovic (srov. Černý 1992, 42-43). Rovněž poloha nově lokalizovaného středověkého sídliště  podél potoka protékajícího zvodnělou údolní nivou s rákosovými porosty, pozoruhodně koresponduje s významem místného jména Rohrbach, tedy „potoka tekoucího rákosím“ (Hosák –Šrámek 1980, 374). Značná délka osídlené plochy (více než 400 m) odpovídá rozměrům některých dalších vesnic holštejnského dominia (např. Bystřec 430 m, Husí 410 m – Černý 1992, 120), a spolu s utvářením i velikostí přiléhajících dílů jedovnické a lažánecké plužiny na severozápadě (vlastní trat´ „Harbechy“) navozuje hypotetickou podobu Rohrbachu jako delší, patrně jednořadé lánové vsi s nepřímo navazujícími polnostmi záhumenicového uspořádání. V bezprostřední blízkosti jednotlivých usedlostí se pak na úbočích Veselského žlebu mohly nacházet jen menší úseky zemědělské půdy, neboť jeho údolní část zaujal patrně již ve 14. století velký rybník, zpočátku v letech 1415 a 1437 označovaný jako „starý“ (antiqua piscina – ZDB XI, č. 143; XII, č. 124 a 126), později roku 1447 jako „velký pod městečkem“ (ZDB XII, č. 783) a nakonec po svém přechodném držiteli „Tunklovský“ (ZDB XV, č. 116 a 134; KP V, 284-285, č. 101; 342, č. 437; 370, č. 596; srov. Černý 1973, 40). Tomuto rozmístění plužiny zaniklého Rohrbachu odpovídá i vzpomenutý půhon z roku 1481 (KP V, 284-285, č.101 ad.), zminˇující pozemky jak kolem cesty z Vilémovic do Rudic, tak přímo nad Tunklovským rybníkem. Vcelku tak lze Rohrbach v jeho nově lokalizované poloze považovat za zajímavé doplnění struktury staršího jedovnického sídelního uskupení o typycky kolonizační jednotku, náležející i podle svého názvu k početné vrstvě vsí na holštejnském panství, založených rakouskými přistěhovalci na přísně lánovém systému. Jeho zánik pak souvisel patrně s celkovou krizí a přestavbou středověkého osídlení Drahanské vrchoviny v 15. století, kdy se obyvatelé zřejmě již retardující osady nejspíše postupně přesunuli do blízkých Jedovnic a Rohrbašské pozemky byly sceleny s jedovnickou plužinou. K opuštění vsi mohlo přispět například i eventuální rozšíření velkého rybníku v její těsné blízkosti někdy v prvé polovině 15. věku.