Vilémov 

Obr. Plužina zaniklého Vilémova

 V archivních pramenech se dočítáme k r. 1563 jen o existenci, nikoliv o lokalizaci osady (ZDB XVII, 63). Další informační prameny o osadě s názvem Vilémov, mlčí. -2 km jz. od Ruprechtova v lesní trati „Na krchůvku“ nebo též „ Na prostředních“ jsou stopy po 21 staveních, zasahujících částečně do přilehlé luční enklávy. Obyvatelé Ruprechtova a Podomí donedávna věřili, že jsou to náhrobní vyvýšeniny. V knize Petřvalského bylo zjištěno, že Ruprechtovský rychtář Jan Jural r. 1597 dostal do užívání od vrchnosti jeden dílec na Vilémově. Protože s vyloučením Hamlíkova není v okolí Ruprechtova jiná zaniklá osada, může jít u ZSO „Na krchůvku“ jedině o Vilémov. V okolních lesních tratích zjistil E. Černý úplnou zaniklou plužinu Vilémova. Zaniklá osada a celá její plužina patří do rámce územního katastru Ruprechtova.

Obr. Zaniklý Vilémov

      Ves stála v dnešním ruprechtovském ú. k. 2,5 km JZ. od Ruprechtova a 3,5 km J. od Podomí, ve výši 530 m n. m. (obr. 11). Místo, kde se nacházela, bylo známé pod jménem „Na prostředních“ “Na barvínku“ nebo „Na krchůvku“. Obyvatelé Ruprechtova a Podomí považovali totiž vyvýšená místa po zaniklých staveních za hroby. Existuje pověst, podle které na tomto místě stával původně Ruprechtov. Jeho obyvatelé prý vymřeli na choleru a noví osadníci založili na místě dnešního Ruprechtova „nový“ Ruprechtov (25).

      Od doby povrchového výzkumu na Vilémově r. 1953 byl Vilémov uveden v řadě prací 
E. Černého a spol. a z archeologického hlediska v pracech D. Šaurové (192-4). První a současně i poslední zmínka o Vilémovu je z r. 1563, kdy je ves uvedena současně s pustým Sokolím a dalšími vesnicemi račického panství (239). Další doklad o vsi je z r. 1597 ve zmíněné Knize Petřvaldského.

      Vesnice stála na mírně k S. klesající plošině a její dlouhá osa směřovala v ostrém úhlu k potůčku tekoucímu mimo ves. V současné době kryje plochu zaniklé vsi vyšší smrkový les. Jen její SZ. část končí na lesní louce, k níž ze severu přiléhá menší rybníček. Půdorys vesnice se nám zachoval celý s výjimkou menší SZ. části. Jde o návesní typ s výrazně protáhlou trojúhelníkovou návsí, jejíž základnu tvoří dům č. 1. Ves je dlouhá 210 m, na svém JV. konci 70 m široká. Protáhlá náves je dlouhá 165 m, její šířka před reliktem č. 2 je 28 m a na SZ. konci 9 - 10 m.

Vilémovská louka - dnes U tří smrků a trampská osada Luna

 
Obr. Rybníček zaniklého Vilémova v době kdy se zde koná trampská akce Vítání jara s tradičním topením smrtky

      Relikty stavení se většinou jeví jako čtvercové nebo obdélníkové vyvýšeniny se zaoblenými rohy. Jen na terénu louky má vyvýšenina tvar okrouhlý, kupovitý. U 6 domků je obrys zachován jen částečně. Jejich výška u reliktu VII, 8 a 14 přesahuje 1 m, u č. 7 a I činí asi ½ m, u č. 12 je málo patrná. U většiny vyvýšenin je vrchol tvořen plošinou.. V 10 případech zjišťujeme však vkleslinu. R poloviny reliktů je patrná v jednom z rohů zvýšená nakupenina kamení, což odpovídá topeništi. V reliktu č. 1 přiléhá tato nakupenina na střed stěny obytné místnosti. Archeologický výzkum ukázal (D. Šaurová), že na podkovovitě vybudované kamenné podezdívce je topeniště, na němž se nalézá hromada valounů železné strusky, což svědčí o existenci železářské pece. Obvodové rozměry reliktů jsou 4 - 7 m. K největším reliktům patří č. 1 zaujímající pozici čelní stavby na návsi. Rozměry jsou
18 x 6 m. Stavba sestávala z obytné místnosti s již uvedenou železářskou pecí, z malé síně a z další místnosti, po které zbyl trychtýřovitý důl hluboký 2 m. Archeologický výzkum ukázal, že jde o roubený okrouhlý sklep, do něhož se scházelo po kamenných schůdkách. Je pravděpodobné, že je to dům rychtáře. Podobný nález původního sklepa zjišťujeme mezi reliktem V a VI. Druhá největší stavba je dům č. VII s rozměry 8 x 7 m.

 
Obr. Půdorys usedlosti č. 1 se studnovitým sklepem.       Obr. Půdorys usedlosti č. 19 (dle mapky D. Šaurové...což odpovídá objektům IV a V na uvedené mapce E. Černého.)  

      Pozorným povrchovým průzkumem lze zjistit, že obvod reliktů je tvořen zhrouceným, místy lícovaným kamením z podezdívek, příměsí hlíny a řidčeji z drobtů do červena nebo do žlutohněda až červa vypálené mazanice s otisky po stéblech slámy.

      U většiny popsaných reliktů lze navíc zjistit stopy po hospodářských staveních, která byla budována patrně ze dřeva a hlíny, protože jejich ohraničení není vyznačeno kamením, ale ostřejšími okraji vyrovnaných čtvercových nebo obdélníkových ploch, nebo mírně vyhloubenými rýhami. Nejlépe se uchovaly u obou řad po pravé straně návsi s výjimkou č. 8 - 11. Šlo zajisté o chlévy, hospodářská stavení a dvorky s hnojištěmi. Rozměry jsou zpravidla větší než u obytných stavení.

  
Obr. Studnovitý sklep v objektu č. 1 bezprostředně po archeologickém výzkumu v r. 1974 
Obr. Stejný sklep v r. 2004

      V areálu zaniklé osady nalézáme 9 stop po studnách v podobě cca ½ - ¾ m hlubokých závrtků o průměru 1 m.

      Návsím osady, blíže JZ. řady domů, probíhá mělčí stopa po zaniklé cestě, která se dá sledovat ještě 2 km JV. směrem patrně k zaniklému Sokolí a západním směrem k zaniklé Bystřici. Cesta přibírala chodníček vedoucí od skupinky domů č. 2, 3, 12 a 13. Cesta dělí vesnici na SV. a na JZ. část. SV. část - nepočítáme-li relikt č. 1 - je tvořena vnitřní řadou reliktů (č. 2 - 11) a zevní řadou reliktů (č. 12, 13, 14,), která - zdá se - se v nejsevernějším úseku nedochovala (byla likvidována loukou?). Rovněž v JZ. části probíhá vnitřní řada reliktů (č. I - VI, přičemž mezi I - II je proluka, do níž lze hypoteticky lokalizovat 2 stavení) a zevní řada reliktů (VII a VIII), přičemž v J. úseku této řady nejsou stopy po reliktech. Vzdálenost mezi jednotlivými relikty se pohybuje mezi 20 - 26 m. Tyto prostory byly z větší části zaujaty hospodářskými objekty.

 
Obr. Zdivo zkoumaného domu č. 14        Obr. Pec v objektu č. 1 (snad železářská - není jisté, protože D. Šaurovou vedlo k tomuto tvrzení nález železné strusky, který se dával i do výmazů obyčejných pecí..

Svou lokalizací i svým půdorysem se Vilémov podstatně liší od většiny ZSO na Drahanské vrchovině. Leží mimo blízkou vodoteč, nerespektuje její průběh, půdorysně představuje typ návesní silnicovky, je nápadný zdvojením řad obytných oběktů v pravé i levé polovině osady. Tyto odlišnosti jsou způsobeny terénem na kterém osada leží, a patrně jinými, dnes už neznámými faktory. 100 m JV. od osady upoutává pozornost nápadná vyvýšenina na jejíž vrcholové plošině jsou stopy po dobývání kamene. Je patrné, že odtud těžili Vilémovští osadníci stavební materiál. Podrobnější průzkum neprokázal pověst, že by tu kdysi stával kostelík, jak se traduje v Ruprechtově. Archeologický výzkum Vilémova prováděla periodicky od r. 1962 D. Šaurová. (Detaily jejího výzkumu doplním v pozdější aktualizaci).

 
Obr. Ojedinělé nálezy vilémovské keramiky

      Keramické nálezy datuje do 13. až 15. stol. V lesních terénech kolem Vilémova se zachovaly stopy po vilémovské plužině v celém jejím rozsahu. Zdejší terén byl pro nepatrnou vertikální členitost a dobrou kvalitu půdy, chudou na kamení, velmi výhodný. Na JZ část osady naléhala trať složená z 9 záhumenicových, obloukovitě probíhajících parcel, končících na počátcích svahů, padajících do hlubokého údolí Rakovce. Průměrná délka parcel je 900 m a plocha trati 43 ha. Soudíme, že o tuto trať se podílelo 8, popř. 9 usedlostí JZ části osady.

   
Obr. Relikt - reliéfová stopa zaniklé vilémovské usedlosti

      SZ. trať se skládá z 11 parcel průměrné délky 800 až 1100 m a šířky na vzdáleném konci 68 m a na počátku 43 m. Některé z nich jsou podélně záhonově dělené. Plošná výměra tratě je 83 ha. Je patrné, že počtem parcel souvisí tato trať majetkově s usedlostmi v SV. části osady. JV. trať se skládá z 6 parcel průměrné délky 1000 - 1200 m a šířky na konci 83 m a na počátku 50 m. Plošná výměra tratě je 50 ha. Parcely pravděpodobně patřily k usedlostem  
č. 12, 13, 14 a snad dalším třem, jejichž stopy byly zničeny loukou.

Plužina Vilémova ve svém celku měřila zhruba 209 ha. Vzhledem k počtu 22 usedlostí by připadlo na jednu usedlost 9,4 ha.

      Z chudého nálezu keramiky charakteristické pro 14. a začátek 15. století, z nepřítomnosti železných artefaktů a požárních stop, lze soudit, že příčinou zpustnutí nebyly válečné pohromy, ale odchod nebo vymření obyvatelstva. Při první citaci vsí račického panství roku 1375 a 1376 není uváděn Vilémov ani sousední Ruprechtov. Bud byly obě osady dočasně pusté nebo je vlastnil jiný neznámý feudál. Příčinou zpustnutí mohla být pandemie černé smrti řádící v letech 1349 - 1351. Obě vsi byly patrně později znovu osídleny, ale před rokem 1466 Vilémov opět zpustl i se Sokolím, zatímco Ruprechtov trval nadále.